8. den - poslední den na Krétě

Vzbudili jsme se do nádherného dne. No, alespoň jsme si to mysleli. V Agios Nikolaos bylo lehce pod mrakem a my jsme si pomýšleli na poslední koupačku. Bez ní jsme odjet nechtěli. Jakmile jsme ale posnídali, zabalili se a vydali se na cestu, obloha se začala vybírat a my už jen vyhlíželi tu nejlepší pláž na koupání. Jeli jsme zpět do Chanie - města, kde to všechno na letišti začalo.

V nabídce super pláží bylo Bali - ale jelikož rádi poznáváme nová místa, vybrali jsme jiné - asi 20 km od Chanie. Pláž byla snad 10km široká a stačilo jen přibrzdit, natáhnout plavky a hupsnout do teplého moře, které bylo téměř bez vln.

Karel to nemohl nechat bez fotky.

Nikde nikdo. Příjemný bonus dovolené v říjnu.

Místo jsme si teda nevybrali zrovna nejlepší - zrovna tam vyvěral nějaký sirovodík - prostě to tam smrdělo jak na Smraďavce. Ale v moři to ničemu nevadilo - ba naopak se tam velmi líbilo rybičkám, takže jsme měli milou malou společnost. Jinak se moc lidí nekoupalo - viz. fotky. Oběd jsme pro tentokrát vynechali, protože jsme měli kopu ovoce, které bylo potřeba před "zítřejším" odletem sníst. Ochutnali jsme ale místní frappe, které by se rozhodně měli naučit i v českých kavárnách. To byla delikatesa! Já teda spíš jen ochutnala, ale opravdu ta jemně našlehaná kávová pěna neměla chybu!

Do cílového místa - Chanie - jsme se dostali až poměrně pozdě odpoledne, protože jsme dali přednost knize, sluníčku a poslednímu řádění ve vodě. I přes počáteční problémy s parkováním jsme nakonec jedno místo našli a za chvíli se mohli kochat malým pokojíčkem téměř v historickém centru městečka.

Lebedil si v moři do té doby než...

...přišla vlna :-)

Procházka ke kapličce.

Paní majitelky jsme se zeptaly na tipy restaurací, které neminout a jednu z nich jsme si vybrali na opulentní večeři. Ta byla! Zase jsme si objednali řecké speciality a k tomu salát a dýňový krém. Ooo, sliny se mi sbíhají ještě teď! Pak následovala procházka centrem, které hodnotím jako nejkrásnější město Kréty. Ještě jsme v noci stihli objednat poslední čerstvě vymačkané šťávy a pomalu jsme směřovali k postelím, protože druhý den brzy ráno nás čekal odjezd. A tak se taky stalo. O půl 7 ráno jsme vyrazili, vrátili auto - tentokrát bez komplikací :-). Na miniletišti jsme museli patřičnou dobu posečkat na náš let do Katovic, ale rychle to uběhlo a najednou jsme byli zase v Polsku a měli celé odpoledne na lůšňání po městě. Na letišti jsme vlastně ještě stihli utratit uplně poslední centy za dárečky, v Katovicích jsme zase utratili poslední drobné za kávu a zákusky (a pak neměli na WC)...a večer nasedli do LeoExpressu a nechali se odvézt do naší domoviny.

I když to letos byla méně dobrodružná dovolená, budeme na ni vzpomínat jako na tu první společnou "ve třech". 

7. den - Vai - něco na způsob palmového nebe

Tak jsme se probudili v úžasném hotelu Sgouros v městečku Agion Nikolaos. No považte, že líp jsme si vybrat nemohli:-). Sice jsme se na snídani museli snést z výšin do přízemí, ale za bohatý výběr pochutin a dobrou kávu jsme byli tuze vděční. Hned po snídani jsme vyrazili objevovat východ Kréty - jeli jsme na pláž Vai, která měla být obklopená palmami.

Terasa a výhled z hotelu Sgouros.

Cesta byla trochu únavná a dlouhá, ale za ten týden jsme se už něco nacestovali a tak nás to vůbec nerozházelo. Čekali jsme, že tam bude parádní prostředí pro parádní válečku. A taky, že jo! Už když jsme se blížili, tak krajina začala vypadat jako měsíční... pusto, prázdno, duny, oschlé malé keříky, atd. No a pak jsme sjeli k moři a tam na nás čekal ráj. Tolik palem pohromadě jsem v životě neviděla. K pláži jsme jeli takovým divokým palmovým hájem a na konci byla slunná pláž, parkoviště, kavárna a restaurace. Tu jsme šli hned očíhnout, protože nám po cestě vyhládlo...a vlastně to už byla taková tradice - napřed jídlo, pak koupačka.

Dyť to říkám - palmový ráj!

Bašta to byla vynikající. Karel zkusil chobotnice a já si objednala nějaké záhadné špagety se skořicí a vepřovým...a vyklubaly se z toho normální boloňské. Trochu zklamání, ale nevadí. Následná válečka to plně vynahradila. Svítíčko slunilo a my jsme mysleli, že nevylezeme z teplého moře. Vůbec se nám nechtělo odcházet. Přečetli jsme spoustu stránek, ve vodě strávili opravdu hodně času a když sluníčko pomaličku začalo zapadat, rozhodli jsme se, že se ještě půjdeme projít na kopeček, odkud bylo vidět na širé moře.

Po procházce jsme se už museli sbalit a vyrazit směr Agios Nikolaos, kam jsme dojeli už za tmy a pořádně unavení. Byl to jeden z nejkrásnějších dnů naší dovolené.

6. den - Herakleion

Po šílené noci jsme se probudili téměř v centru největšího města Kréty - Herákleionu (Irákliu). Ona šílenost spočívala v tom, že se nám téměř nepodařilo zamhouřit oči - hotel byl na poměrně velké křižovatce a měli jsme okna přímo do ulice, kde v noci jezdili a troubili jak šílení. Bohatě jsme si to ale vynahradili úžasnou snídaní v pátém patře, kde byl kromě nepřeberného množství dobrot taky úžasný výhled na město. Pak jsme si sbalili kufry, narvali je do auta a vydali se do archeologického muzea. I když jsme přišli poměrně brzy (na řecké poměry), muzeum už bylo přeplněné turisty. Stálo to ale za to! Všechno to, co jsme nenašli v Knóssu, jsme našli zde. Fresky, nádoby, šperky... radost pohledět. Pilně jsme obdivovali výlohy (a můj zrak občas spočíval spíš na místech, kde byly lavičky) :-). 

Samozřejmě mě nejvíc zaujaly šperky :-).

Dosud nerozluštěno.

Poté jsme si v kavárně dali čerstvě vymačkanou šťávu z granátového jablka a to byla tedy zvláštní zkušenost. Trochu sladké, trochu trpké - ale hlavně, že jsme ty semínky nemuseli dolovat my :-). Následovala procházka po historickém centru, které jsme už měli částečně projité z předchozího večera. Skončili jsme u mola a vydali se k pevnosti, o které jsme si mysleli, že bude otevřená a zpřístupněná veřejnosti. Bohužel se zrovna opravovala a tak nám nezbylo nic jiného, než sledovat obří vlny a čelit poměrně silnému větru. 

Prý moje nejčastější činnost ve městech - honba za hezkými pohledy :-)

Byl to velice příjemný den, i když jsme odpoledne zase strávili v autě - rozhodli jsme se totiž, že se vydáme na východ - do Agios Nikolaos. Byla to ta nejlepší volba! Ani nedokážu popsat, jak velké štěstí jsme měli na hotel. No, však fotky budou v nějakém následujícím blogu. Každopádně jsme si připadali jak v pětihvězdě - obří terasa a pod náma moře. Pobyt v Agios Nikolaos jsme zahájili vydatnou obědovečeří a večer se vydali na noční obhlídku městečka.