2. den - Falasarna

Tak dneska je den, kdy cestujeme z Katovic do Chanie. Ráno jsme brzo vstali, hodili do sebe snídani, sbalili saky paky a pěšo se vypravili na vlakové nádraží. Tam jsme si na již známém nástupišti 10 (odjezd do Gruzie) koupili zpáteční jízdenky na letištní autobus, sedli a za 50min vysedali před malým moderním katovickým letištěm. Jelikož jsme neměli až tak moc času nazbyt, rychle jsme protřídili příručáky, obalili kufry potravinovou folií a izolačkou, dostavili se na check-in (kde mi jako vždy pípaly kostice v podprsence) a 11:40 jsme už nasedali do letadla. Sice mělo letadlo asi 30min zpoždění, ale hlavně, že jsme v pořádku doletěli na nepříliš slunnou Krétu. No, čekala jsem asi teplejší počasí, ale taky co bych v říjnu chtěla, že…;-)

Na letišti na nás čekal rental guy – čili pán ze společnosti AthensCar. Červená Toyota Yaris je na týden naše. Jupííí! Čekají nás parádní dny, kdy se nemusíme naprosto na nic vázat a jen se vždy dovézt na místo určení a pořádně to tam prozkoumávat. Vyrazili jsme hned – a to směr Falasarna. No dobře, aspoň jsme si to mysleli…dojeli jsme do půli jakéhosi poloostrova hned u letiště. Prostě počáteční neshody na odbočky vpravo a vlevo – aneb Kubová má mapu v ruce. Ale na mou obranu – v průvodci psali „jezděte intuitivně a rozhodně nepočítejte s tím, že potkáte cedule“. No i tak jsme to nakonec nějak trefili a za chvíli už svačili u moře. No vidíte…málem bych zapomněla, že jsme měli svačinu z jednoho úžasného voňavého obchodu – Slawik od 1977 – čili čerstvě usmažené koblížky z rozličnými náplněmi. Akorát, že z Katovic…takže už tak čerstvé nebyly…

Červená tečka = Falasarna
zdroj: mapsof.net

Cesta byla parádní! Na jedné straně moře, na druhé vysoké hory. Krásný kontrast. Naše ubytování ve Falasarně sice nebylo u moře…a vlastně snad ani ve Falasarně…ale považte – ten výhled!

Doporučuju rozkliknout - výhled u ubytování.

Jelikož se blížil západ slunce, sjeli jsme trochu blíž k pláži a šli se projít (a zakončit to večeří). Zastavili jsme se náhodně v jedné restauraci, která snad ani jako restaurace označená nebyla – ale to jídlo! V životě jsem nejela lepší salát, tzatziky taky úžasné a hlavní jídlo – dokonalé. Vybrali jsme skvěle. Ani jsme to nestihli fotit. No a pak už jsme jen červenou Yariskou vyjeli zpět nahoru na kopec a uložili se ke spokojenému spánku.

Bylo tam nádherně - nebe plné hvězd!

all rights reserved

1. den - Katowice

Hurááá, to je den, kdy jedeme na výlet! Ze čtvrtka na pátek jsme se sbalili – a to nejen do kufrů, ale i věci v bytě. Zhruba o půlnoci jsme se uložili ke spánku a už začalo naše dobrodružství. V 00:27 slyšíme kousek od bytu na Pankráci střelbu – takových 6 nebo 7 výstřelů. Celá rozklepaná jdu spat a asi po čtvrt hodině slyšíme houkající alarm u Bauhausu. No, tu noc jsem si říkala jen – jsem ráda, že zrovna odjíždíme na dovolenou.

Ráno v osm nám jel Leoš z Prahy do Bohumína, kde na nás čekal autobus do Katovic. Paráda. Cesta ubíhala jako divá (teda až na ten autobus), každopádně v jednu odpoledne jsme vystoupili na Piotra Skargi – místním autobusovém nádraží. Po chvíli bloumání nad mapou vytištěnou z Googlu jsme se vydali k ubytování. No žádný zázrak to sice nebyl, spíš to byla taková ubytovna pro dělníky, co pracovali na Rynku (náměstí), nicméně poloha luxusní – přímo na hlavním náměstí, snídaně v ceně a to všechno za „pár šušňů“. Jakmile jsme se ubytovali, tak jsme vyrazili na průzkum. Na první pohled nás (nebo alespoň mě) Katovice příliš neoslnily a taky jsme měli docela těžkosti najít restauraci (ne fastfood). Procházeli jsme se městem, nakonec i ty pupky naplnili a oklikou šli odpočívat na pokoj. Popravdě – procházka po obědě měla jeden jasný cíl – vybrat si nějakou parádní cukrárnu, kterých je na každé ulici aspoň 5. Jenže oběd mi zrovna dvakrát nesedl a já si potřebovala sednout. Na záchod. Po nepříliš uspokojivé noci jsme oba padli do proležené tvrdé postele a spokojeně si na dvě hodiny chrupli. 

Odpočinek byl akorátní na to, abychom vyrazili večer zase do města - obhlédnout páteční noční život a taky si dát zapiekanki – místní obdoba fastfoodu – něco mezi pizzou a párkem v rohlíku. Delikatesa! Sice až na druhý pokus (první jsme objednali zapiekanku „tradyczna“ a ta byla celá s houbama) – na druhý pokus ale byla pěkně sýr, šunka, česnekové potření…a už jsem to ládovala do sebe.  O tu první houbovou se Karel podělil s bezdomovcama. No a pak už hybaj na pokoj, ráno se brzo vstávalo – letěli jsme do Chanie.

PS: nejvtipnější byla zapiekanka onanista – „udělej si sám“ J

all rights reserved