7. den - Vai - něco na způsob palmového nebe

Tak jsme se probudili v úžasném hotelu Sgouros v městečku Agion Nikolaos. No považte, že líp jsme si vybrat nemohli:-). Sice jsme se na snídani museli snést z výšin do přízemí, ale za bohatý výběr pochutin a dobrou kávu jsme byli tuze vděční. Hned po snídani jsme vyrazili objevovat východ Kréty - jeli jsme na pláž Vai, která měla být obklopená palmami.

Terasa a výhled z hotelu Sgouros.

Cesta byla trochu únavná a dlouhá, ale za ten týden jsme se už něco nacestovali a tak nás to vůbec nerozházelo. Čekali jsme, že tam bude parádní prostředí pro parádní válečku. A taky, že jo! Už když jsme se blížili, tak krajina začala vypadat jako měsíční... pusto, prázdno, duny, oschlé malé keříky, atd. No a pak jsme sjeli k moři a tam na nás čekal ráj. Tolik palem pohromadě jsem v životě neviděla. K pláži jsme jeli takovým divokým palmovým hájem a na konci byla slunná pláž, parkoviště, kavárna a restaurace. Tu jsme šli hned očíhnout, protože nám po cestě vyhládlo...a vlastně to už byla taková tradice - napřed jídlo, pak koupačka.

Dyť to říkám - palmový ráj!

Bašta to byla vynikající. Karel zkusil chobotnice a já si objednala nějaké záhadné špagety se skořicí a vepřovým...a vyklubaly se z toho normální boloňské. Trochu zklamání, ale nevadí. Následná válečka to plně vynahradila. Svítíčko slunilo a my jsme mysleli, že nevylezeme z teplého moře. Vůbec se nám nechtělo odcházet. Přečetli jsme spoustu stránek, ve vodě strávili opravdu hodně času a když sluníčko pomaličku začalo zapadat, rozhodli jsme se, že se ještě půjdeme projít na kopeček, odkud bylo vidět na širé moře.

Po procházce jsme se už museli sbalit a vyrazit směr Agios Nikolaos, kam jsme dojeli už za tmy a pořádně unavení. Byl to jeden z nejkrásnějších dnů naší dovolené.

6. den - Herakleion

Po šílené noci jsme se probudili téměř v centru největšího města Kréty - Herákleionu (Irákliu). Ona šílenost spočívala v tom, že se nám téměř nepodařilo zamhouřit oči - hotel byl na poměrně velké křižovatce a měli jsme okna přímo do ulice, kde v noci jezdili a troubili jak šílení. Bohatě jsme si to ale vynahradili úžasnou snídaní v pátém patře, kde byl kromě nepřeberného množství dobrot taky úžasný výhled na město. Pak jsme si sbalili kufry, narvali je do auta a vydali se do archeologického muzea. I když jsme přišli poměrně brzy (na řecké poměry), muzeum už bylo přeplněné turisty. Stálo to ale za to! Všechno to, co jsme nenašli v Knóssu, jsme našli zde. Fresky, nádoby, šperky... radost pohledět. Pilně jsme obdivovali výlohy (a můj zrak občas spočíval spíš na místech, kde byly lavičky) :-). 

Samozřejmě mě nejvíc zaujaly šperky :-).

Dosud nerozluštěno.

Poté jsme si v kavárně dali čerstvě vymačkanou šťávu z granátového jablka a to byla tedy zvláštní zkušenost. Trochu sladké, trochu trpké - ale hlavně, že jsme ty semínky nemuseli dolovat my :-). Následovala procházka po historickém centru, které jsme už měli částečně projité z předchozího večera. Skončili jsme u mola a vydali se k pevnosti, o které jsme si mysleli, že bude otevřená a zpřístupněná veřejnosti. Bohužel se zrovna opravovala a tak nám nezbylo nic jiného, než sledovat obří vlny a čelit poměrně silnému větru. 

Prý moje nejčastější činnost ve městech - honba za hezkými pohledy :-)

Byl to velice příjemný den, i když jsme odpoledne zase strávili v autě - rozhodli jsme se totiž, že se vydáme na východ - do Agios Nikolaos. Byla to ta nejlepší volba! Ani nedokážu popsat, jak velké štěstí jsme měli na hotel. No, však fotky budou v nějakém následujícím blogu. Každopádně jsme si připadali jak v pětihvězdě - obří terasa a pod náma moře. Pobyt v Agios Nikolaos jsme zahájili vydatnou obědovečeří a večer se vydali na noční obhlídku městečka.

5. den - přes pláž do paláce Knóssos

Úterý se stává naším cestovatelským dnem. Rozhodli jsme se, že pojedeme docela štreku – ze západního Kissamosu do cca středu Kréty – do Herákleionu. Nemohli jsme si totiž nechat ujít palác Knóssos. Ale o tom až později. Ráno jsme hezky dojedli zbytky z různých předchozích večeří, obědů, atd. Prostě co naše „žrádelní“ igelitka poskytla, to jsme zbaštili. Poté jsme asi po hodince a půl cesty zakotvili v Réthymnu, které mělo být dle průvodce půvabné přístavní městečko. No, asi bych to tak uplně nenazvala, ale hezké bylo, o tom žádná! Jenom ta místní architektura prostě žádné skvosty (na které jsme zvyklí tady všude kolem) nenabízí. Po asi 20min čekání na uvolnění parkovacího místa jsme se vydali do města, kde v jedné kavárničce musela proběhnout povinná čurací pauza. Pak jsme městečko spíš už jen procházkově proletěli, protože jsme měli v plánu ještě kopu jiných věcí. Jeli jsme totiž „na Bali“!

Rethymno

Bali je malá vesnička s celkem miniaturní pláží. Jelikož se na Bali jen tak nedostaneme, tak jsme usoudili, že se v Bali alespoň musíme pořádně vykoupat! Jelikož ale naše žaludky volali po dobrotách, vylezli jsme na kopec a objednali si typická řecká jídla (bohužel už nevím, co to přesně bylo). No ale zase toho bylo tolik, že bylo nad naše síly to zlikvidovat do posledního drobečku. Jak nám pak ale bylo báječně u moře! Původně to měla být jen krátká zastávka na okoupání, ale moře bylo tak teplé, že by byl hřích rychle odjet. Pobyli jsme asi 2h a pak se vydali do Herakleionu.

Bali

Ve městě plném jednosměrek bylo poměrně těžké najít cestu k hotelu, ale nakonec se zadařilo a už jsme se šli ubytovat. Jen jsme ze sebe smyli mořskou sůl, hned jsme se vypravili do paláce Knóssos. Čekala jsem nějaký opravdový palác, ale chyba lávky. Jen pár vykopávek a poměrně velké zklamání. Sice jsem to jako student měla uplně zadáčo, což mě mile překvapilo, ale opravdu aby člověk pohledal něco jiného, než pár odhalených zdí. No a pak jsme se zase vrátili zpátky do hotelu, zaparkovali a vydali se za hradby – do centra. Po cestě jsme si zkrátili život aspoň o půl hodiny, jak to tam všude smrdělo výfukovými plyny…zlatý smog v Ově! Nakonec jsme našli i příjemnou tavernu na náměstí u kašny, kde jsme si teda nacpali břicha podruhé…a pak se jen vydali na cestu do postele. Byl to totiž náročný den plný cestování…

Zbytky paláce Knóssos

"Today I'm being lazy"